Přemysl Bojar POVONDRA

Rodák z Tišnova byl díky otcově zálibě ve staroslovanských mýtech pokřtěn Přemysl Bojar a údajně už v době, kdy ještě neuměl mluvit, dobře držel tužku a kreslil. Po prvních krůčcích, které absolvoval ve výtvarném kroužku školní družiny při základní škole, úspěšně absolvoval přijímací pohovory na střední výtvarnou školu. Oba jeho rodiče sice měli blízký vztah k výtvarnému umění (matka studovala dva roky na Škole uměleckých řemesel v Brně, otec studoval na obchodní akademii a do uzavření vysokých škol ještě práva, pracoval jako dramaturg, kreslil a maloval celý život), ale nakonec zvítězilo přání rodičů, aby syn vystudoval něco praktického, takže odešel na Střední průmyslovou školu stavební do Liberce, kde zůstal jen díky hodinám kreslení a dějin architektury jeho oblíbeného profesora, akad. malíře Luboše Kopáče.

Po vojně odmítl nastoupit jako stavební technik na umístěnku a raději odešel pracovat jako dělník na brigádu do kladenské Poldovky. V polovině 60. let na lidové konzervatoři navštěvoval kurz výtvarné výchovy pro pedagogy dětských výtvarných kroužků a po jeho absolutoriu v roce 1966 se stal vedoucím oddělení estetické výchovy kladenského Domu dětí a mládeže.

Po třech letech se vrátil zpět do Poldovky a jako výtvarník propagačního oddělení tam zakotvil na 27 let. V letech 1967 - 1972 studoval při zaměstnání výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesora Cyrila Boudy. Nadále se věnoval vedení dětských výtvarných kroužků postupně na několika místech v Kladně a od roku 1990 vede výtvarný kroužek spolu se svou manželkou Zdeňkou při Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Kladně.

Po krachu POLDI odešel v roce 1997 na volnou nohu jako samostatný výtvarník a působí převážně v oboru reklamní a užité tvorby. Vedle toho se nadále věnuje vlastní volné umělecké činnosti. V rámci své pedagogické práce, která tvoří významnou část jeho společenských aktivit, se rovněž prostřednictvím prací svých žáků podílí od roku 1990 na stonožkovém Hnutí na vlastních nohou, jehož charitativní poslání je směrováno na pomoc našemu dětskému zdravotnictví. A organizuje mezinárodní výtvarnou soutěž Kladenská veverka zaměřenou na ochranu přírody, životního prostředí ve vztahu k místu, kde žijeme. Letos se už koná její 35. ročník.

I když to vypadá, že těžištěm jeho činnosti je hlavně práce s dětmi, podstatný význam má jeho vlastní výtvarná práce, ať už z oboru reklamního designu, užité grafiky, ale především volná umělecká tvorba - obrazy, kresby a grafika. Většina jeho obrazů z posledních let vyniká zvláštní, pro něj typickou technikou malby s pomocí složitých, ručně řezaných šablon, které ve výsledném efektu suplují kresebnou konturu a spolu s ostře barevnými plochami výplní tvoří působivý celek. Jeho nejoblíbenější kreslířskou technikou je kolorovaná perokresba, v níž provedl většinu ilustrací, karikatur, kreslených vtipů a různých příležitostných prací. Vytvořil i několik monumentálních nástěnných maleb, například v kladenském Domě kultura na Sítné.

Zdeněk Kuchyňka

Výstava potrvá do 25. 6. 2023.