Historie zámku

Současná budova, která ve svých základech nese část zdiva tvrze, se stala rezidencí opata Bennona Löbla a centrem kladenského panství, jež benediktini drželi od roku 1705. Práce dokončili v roce 1740, věžička však byla vztyčena až v roce 1750 (datace je na ní uvedena včetně monogramu opata Löbla – B. A. B.).

Již v letech 1741 a 1742, za války o rakouské dědictví, se stal zámek dočasným útulkem pro skupinu řeholníků, která sem prchla z Břevnova před drancujícími vojsky. Podobná situace se opakovala i v roce 1757. Jinak ale v době, kdy patřil břevnovským benediktinům, sloužil zámek hlavně jako jako sídlo správy panství. Břevnovští opati ho nicméně využívali k občasným letním pobytům.

V průběhu druhé poloviny 19. století a ve 20. století postupně zanikla původní výzdoba interiérů – s výjimkou vzácně dochované kaple sv. Vavřince.

Po společenské transformaci v polovině 19. století sloužil zámek jako zázemí pro správu kladenského velkostatku. Tak tomu bylo až do roku 1933, kdy budovu koupilo město Kladno a umístilo do ní knihovnu, archiv a muzeum. Roku 1984 byla ve sklepení zřízena maketa důlního pracoviště s ukázkami hornických technik.

V roce 2004 prostory zámku opustilo muzeum, v roce 2014 pak i pobočka městské knihovny. V letech 2019 a 2020 se jejich prostory po částečné rekonstrukci otevřely s novou dramaturgickou náplní.