Vladimír Birgus v Kabinetu fotografie s výstavou SAMOTÁŘI

Vladimír Birgus byl už na začátku 80. let jedním z prvních českých fotografů, kteří se snažili  promyšleně využívat emotivních a psychologických účinků barev v subjektivně pojatých dokumentárních snímcích, jež vznikaly paralelně s jeho černobílou tvorbou. Zpočátku akcentoval silné kontrasty několika sytých barev. Velké plochy dominantní barvy přispívaly k tomu, že snímky získávaly nereálné prvky, které připomínají spíše abstraktní malířství než nemanipulovaný obraz skutečnosti. Ale v novějších Birgusových fotografiích je už často barevnost tlumenější, někdy bývají téměř monochromatické.  Stále více je zřetelný výrazný postupný posun od sociálně orientovaných témat k výrazně subjektivnímu pojetí dokumentu. Rafinovanost zobrazení je výsledkem autorova osobitého pohledu na nemanipulovanou skutečnost. Vladimír Birgus nearanžuje a spoléhá na objevování přízračných okamžiků zdánlivě obyčejných scén, v nichž se spojuje reálno se surreálnem. V mnohých konfrontacích lidí s prostředím či v reakci na různé koexistující příběhy autor cizeluje mikropříběhy lidského bytí. Sevřený děj se tím otevírá do významově širších obrazových plánů a světelná atmosféra umocňuje celkovou kompozici. Sledujeme-li subjektivní obrazy Vladimíra Birguse, čteme zároveň příběh o současné globalizované společnosti, o samotě uprostřed davů i o vlastních autorových pocitech. Důležité je, že Birgusovy fotografie vždy ponechávají velký prostor pro vlastní interpretaci divákům.